Naši papoušci - chováme tyto druhy:
Andulka vlkovaná
Čeleď: Papouškovití (Psittacidae) Podčeleď: Papoušci (Psittacinae)
Rod: Andulka (Melopsittacus)
Délka: 18 - 23 cm
Popis: ozobí u samce modré, u samice hnědé
Výskyt: celá Austrálie kromě Tasmánie, byla vysazena i na jiných místech
Život v přírodě: tvoří hejna, žije nomádicky, v lesích, v travnatých savanách, v suchých křovinatých oblastech,
Hnízdění: samice snáší 4-6 vajec, mláďata se líhnou za 18 dní a opouštějí hnízdo 30 dnů po vylíhnutí
Chov: vhodný druh i pro začínající chovatele, vhodný i do malé klece
Potrava: směs semen, proso, klásky senegalského prosa, oves, ovoce, zelenina, zelené krmivo, větvičky k okusování
Velikost kroužku: 4,0 mm
Délka života: cca. 10 let
Andulka je se u nás nejčastěji chovaný papoušek. I v přírodě je na většině oblastí výskytu hojný.
Andulky jsou nenáročné, snášenlivé a zvědavé, dají se poměrně snadno ochočit. Snadno se přizpůsobí změně prostředí a snáší dobře i chladné počasí. Jejich přezimování není obtížné, snášejí i mrazy -10°C. Při nízkých teplotách je však nutné, aby měli tlustá bidla, na kterých si mohou schovat nohy do peří, jinak může docházet k omrzlinám prstů.
Andulka je společenský papoušek, kterého můžeme chovat v párech nebo ve skupinách. Ve skupině může být lichý samec, ale nikdy samice. Přespočetná samice bude stále vyvolávat hádky a v případě hnízdění rozbije snůšku nebo dokonce i zabije mláďata jiných párů. Můžeme andulky chovat ve společné voliéře s korelami chocholatými.
Mladí ptáci pohlavně dospívají ve 3 až 4 měsících. Pro hnízdění se doporučují dřevěné budky s rozměry 15x15x25 cm s vletovým otvorem o průměru 5 cm. Na dně je nutno vytvořit důlek, protože některé samice výstelku (piliny) z budky odnášejí a hnízdí na holém dřevě.
Korela chocholatá
Čeleď: Kakaduovití (Cacatuidae) Podčeleď: Korely (Nymphicinae)
Rod: Korela (Nymphicus)
Délka: 30 - 33 cm
Popis: hlava: čelo, tváře, chocholka a hrdlo žluté, vzadu šedá, na tvářích velká oranžová skvrna, oči: s hnědou duhovkou, zobák: tmavě šedý, prsa a břicho: šedé, křídla: šedá, na okraji bílá, ocas a nohy: šedé
Výskyt: celá Austrálie a Tasmánie
Život v přírodě: žije nomádicky v párech nebo menších skupinkách, občas tvoří i hejna, v lesích, v travnatých savanách, v suchých křovinatých oblastech, v otevřené polopouštní krajině
Hnízdění: samice snáší 2-5 vajec, mláďata se líhnou za 19 dní a opouštějí hnízdo 35 dnů po vylíhnutí
Chov: vhodný druh i pro začínající chovatele, vhodný i do malé klece
Potrava: směs zrnin, semena, nezralé klásky obilnin, proso, oves, ovoce, zelenina, zelené krmivo, větvičky k okusování
Velikost kroužku: 5,5 mm
Délka života: cca. 20 let
Je to odolný, snášenlivý a nenáročný papoušek vhodný i pro začínající chovatele.
Můžeme je chovat společně s jinými snášenlivými ptáky, např. s andulkou vlnkovanou, s různými druhy kakariki nebo žebřičkou pestrou.
Jejich hlas zní melodicky, samec umí vydávat víc odlišných tónů než samice.
Pro hnízdění se doporučují dřevěné budky s rozměry 25x25x35 cm s vletovým otvorem o průměru 8 cm.
Rozela
Čeleď: Papouškovití (Psittacidae) Podčeleď: Papoušci (Psittacinae)
Rod: Rozela (Platycercus)
Délka: 30 cm
Výskyt: severovýchodní Austrálie
Život v přírodě: žije v párech nebo malých skupinkách, v otevřené krajině, v travnatých savanách
Hnízdění: samice snáší 3-5 vajec, mláďata se líhnou za 19 dní a opouštějí hnízdo po 5 týdnech
Chov: jen pro velké voliéry
Potrava: směs pro střední papoušky, semena, nezralé klásky obilnin, proso, oves, ovoce, zelenina, zelené krmivo, větvičky k okusování
Velikost kroužku: 5,5 mm
Délka života: cca. 25 let
Papoušek žako
Čeleď: Papouškovití (Psittacidae) Podčeleď: Papoušci (Psittacinae)
Rod: Papoušek (Psittacus)
Délka: 32,5 cm
Popis: hlava: šedá, kolem očí bílá, oči: se žlutou duhovkou, zobák: černý, krk, prsa, břicho a křídla: šedé, ocas: červený nohy: tmavě šedé
Výskyt: střední Afrika, Tanzánie
Život v přírodě: žije sám, v párech nebo malých skupinkách, v savanách, v lesích, v otevřené krajině
Hnízdění: samice snáší 2-3 vejce, mláďata se líhnou za 30 dní a opouštějí hnízdo za 11-12 týdnů
Chov: jen pro velké voliéry a pro zkušené chovatele
Potrava: směs pro velké papoušky, semena, ovoce a zelenina, zelené krmivo, nezralá kukuřice, tvaroh, vařené maso, kompoty, větvičky k okusování
Délka života: cca. 50 let
Status: CITES
Agapornis škraboškový a fisherův
Čeleď: Papouškovití (Psittacidae) Podčeleď: Papoušci (Psittacinae)
Rod: Agapornis (Agapornis)
Délka: 14,5 cm
Výskyt: severovýchodní Tanzánie
Život v přírodě: žije v menších skupinách v nadmořských výškách od 1100 do 1700 m, v travnatých savanách s řídkými porosty
Hnízdění: samice snáší 4-5 vajec, mláďata se líhnou za 22 dní a opouštějí hnízdo 37-40 dnů po vylíhnutí
Chov: vhodný druh i pro začínající chovatele, vhodný i do malé klece
Potrava: směs pro malé papoušky, ovoce, zelenina, zelené krmivo, nezralá kukuřice, větvičky k okusování, při krmení mláďat vaječná směs
Velikost kroužku: 4,5 mm
Délka života: cca. 15 let
Agapornis škraboškový je se u nás zcela běžný, po agapornisovi růžohrdlém je to druhý nejčastější druh agapornisů. Kromě přírodního zbarvení existuje mnoho barevných odchylek a mutací. Jeho chov je poměrně snadný, pokud sestavíme úspěšně chovné páry. Mnohé však odrazuje jeho pronikavý křik. Snadno se přizpůsobí změně prostředí, není plachý a snáší dobře i chladné počasí.
Agapornis je velmi společensky papoušek. Doporučuje se koupit aspoň dva papoušky tohoto druhu. Pro chov většího počtu agapornisů je třeba mít voliéru větších rozměrů a ptáci mají být na sebe zvyklí od mládí. Spolu vzájemně většinou dobře vycházejí, s jinými druhy je obvykle nechováme. Nikdy však nedáváme nové jedince bez přípravy k jinému agapornisovi škraboškovému do klece. Ten je pak považován za vetřelce a podle toho s ním obyvatel klece také jedná. Je lepší přemístit oba ptáky do nového zařízení nebo je nejdřív nechat delší dobu na sebe zvyknout tak, že klece umístíme blízko sebe.
Klec nebo voliéra musí být z pevného materiálu, aby odolala silným zobákům. Osázení rostlinami je zbytečné, protože papoušci je během chvilky zničí. Ve venkovních voliérách je můžeme ponechat po celý rok, při přezimování není nutné přitápění. Musí však mít k dispozici vnitřní úkryt před mrazem.
Tito papoušci jsou neustále aktivní, temperamentní a energičtí. Pohybují se ve všech patrech voliéry nebo klece, umí dobře létat, ale také rádi šplhají.